Stali jste se svědky dopravní nehody, dostali jste se do situace jako by vystřižené z akčního filmu? Krev, zranění lidé, nářek přihlížejících, umírající člověk, automobil hrozící výbuchem … Že se vás to netýká? Omyl!!! Každého se to týká a může to být třeba hned zítra…. Chtěl bych v tomto článku shrnout pár zásad, jak se chovat při dopravní nehodě, nebudu se zde rozepisovat o postupu první pomoci - by to bylo na knihu a na trhu je literatury zabývající se touto tématikou přece jenom už dost. Moje poznatky vycházejí z jedenáctileté praxe profesionálního hasiče - netvrdím, že se dá obsáhnou vše nebo že někdo nebude mít i jiné zkušenosti a rady. V tom případě budu rád, když se s nimi podělí. První věc, kterou bych chtěl zdůraznit, je NEBOJME SE POMÁHAT, je jedno, kdo jsi, čím se živíš, poraněný člověk raději uvidí popeláře, který ho ošetří, než právníka, co bude vymýšlet tisíce důvodů, proč pomoci nemůže. Nejčastější výmluva, proč nepomáhám, je: já to neumím, ještě bych mu mohl ublížit, to je nesmyslný alibismus zakrývající strach, že se zesměšním, když udělám něco špatně - lepší udělat něco než nic, když ne pro toho druhého, tak alespoň pro své svědomí. Další častá výmluva pro neposkytnutí první pomoci úzce souvisí s tou první: … já s ním pohnu, on má poraněnou páteř a bude mrzák. Tak za prvé: poranění páteře u dopravních nehod není tak časté, spíš se dá očekávat u pádu z výšky. Většinou vzniká poranění krční páteře prudkým pohybem hlavy dozadu při nárazu těla do bezpečnostních pásů, a proto je lze spíše očekávat u starých aut bez opěrek hlavy. Za druhé: i profesionální záchranáři, a to i lékaři, se zraněným manipulují a dá se říci, že ho občas doslova „rvou“ ven z vozu. A za třetí: zkuste si někdy promluvit s vozíčkáři, určitě budou raději na vozíku, než aby byli mrtví. Samozřejmě, že devatenáctiletá slečna vám dvě hodiny po tom, co se dozví, že už nikdy nebude chodit, začne tvrdit, že chce zemřít, ale zeptejte se jí za rok za dva. Další častá výmluva je: „já nesnáším krev“, ale kdo jí má rád? Leda tak nějaké !mešuge!. Je pravda, že občas i ti nejotrlejší záchranáři, jak se lidově říká, „hodí šavli“. Ale zkusme se občas překonat a alespoň se jít podívat, třeba i něco zkusit, pak zjistíme, že to jde a stres nám v tom pomůže. A poslední častá výmluva: AIDS, případně žloutenka. Tak za prvé: virus HIV není tak rozšířen v běžné populaci. A za druhé: gumové rukavice jsou dnes běžně v lékárničkách aut a když tak se je dají koupit za pár korun. A na konec jedno pořekadlo: čiň tak, jak chceš, aby druzí činili tobě. Jestliže čteš dál, je vidět, že chceš pomáhat, a tak mám pro tebe pár rad, jak na to. Tak za prvé: vždy mysli na svou bezpečnost, snaž se být vidět, máš-li v autě výstražnou vestu, vezmi si jí. Postav své auto jako překážku mezi sebe a ostatní projíždějící řidiče. Ale snaž se zachovat průjezdnost komunikace, ulehčíš tím příjezd záchranářů. Rozsviť na autě, co se rozsvítit dá, obrysová světla, zadní mlhovku, varovná světla - ta mají již naštěstí podvědomě řidiči spojená s nějakým nebezpečím. Potkávací, případně dálková světla, ti pomohou osvětlit místo nehody. Dej výstražný trojúhelník, pokud to jde, pohybuj se až za svodidly. Toto vše udělej jako první, když tě porazí auto, už sám nikomu nepomůžeš. Pak si jdi prohlédnout místo nehody a zhodnoť situaci. Je dobré mít s sebou pracovní rukavice, pořezanýma a popálenýma rukama nikomu nepomůžeš. A zde nastává ta největší polemika, co dříve. Prohlédni si zranění, tepenné krvácení potřebuje okamžitý zásah a prvotní ošetření v podobě zaškrcení nad ranou nezabere víc než pár vteřin. Pak volej pomoc, ale pozor na mobilní telefony, ty nás mohou spojit kdoví kam, záleží na tom konkrétním vysílači, který zachytí náš signál, a nebo nás přesměrují přímo do Prahy na ústřední dispečink, proto uvádějte co nejpopisnější adresu, občas to zní divně, ale asi takto: „… v okrese Kladno na silnici spojující Dolany a Velké Přítočno, tři kilometry od Dolan…“ a podobně, jinak sice záchranáři vyjedou, ale úplně někam jinam, např. jen v Středočeském kraji je asi osm vesnic, co se jmenují Dolany. V telefonu zkus co nejpřesněji popsat situaci nehody, je rozdíl v nehodě, kde se „ťukla“ dvě osobní auta a dědu s toho „kleplo“, od situace, kdy leží kamion na osobním autě. Hlas počet raněných, jejich stav, možnosti příjezdu a podobně. Je jedno, zda zavoláš záchranou službu 155, hasiče 150 nebo policii statní 158 či městskou 156 nebo teď zaváděné univerzální číslo 112, jednotlivé složky si to už mezi sebou předají a nemá cenu se zdržovat voláním všem. Zodpověz případné další dotazy, počítej ze zpětným prověřovacím dotazem. Nevolej na čísla místních oddělení policie nebo do nemocnice, jednak tam nemusí nikdo být a ty ztrácíš čas, dále pak na pohotovostních číslech jsou lidé, kteří mají zkušenosti s nouzovým voláním a sami si tě navedou na to, co potřebují vědět, a celý hovor se nahrává, tak není problém si něco přehrát a nemusí se na to ptát víckrát. Celý hovor ti nezabere víc jak minutku a máš na cestě odbornou pomoc. Případně zastav další vozidla, záleží opět na situaci, asi nemá cenu stopovat ve dvě v noci na okresce, ale v jedenáct ráno na D1 někoho stopneš hned ještě během hovoru. Jen taková drobnost ke stopování: nevbíhej jako blázen na dálnici mávaje rukama, jistě tě pak najdou roztaženého na pár kilometrech, stoupni si ke kraji vozovky a dávej pokyn ať řidiči zastaví, máš-li baterku, je to ještě lepší. Znamení dávej máváním paže nasměrované na auto (resp. baterky svítící na auto) nahoru a dolu, klasický autostop s palcem nahoru je znamení výletní a neukazuje řidiči vážnost situace. Pak se vrať k ošetřování. Co se týká první pomoci samotné, tak jak jsem psal na začátku, je to na samostatnou knihu, tedy aspoň stručně k pořadí ošetřování. Kdo sténá a křičí, je na tom lépe než ten, co mlčí. Má-li někdo masivní krvácení, je potřeba toto krvácení rychle zastavit, sterilita je druhořadá. Než začnu někomu provádět umělou resuscitaci, prohlédnu, jestli není potřeba zastavit někomu velké krvácení. Jakmile začneš někoho oživovat, už není na druhé čas a je lepší zachránit dva na jistotu než jednoho možná. Při zástavě dechu stačí kolikrát pouze zaklonit hlavu a uvolnit tím dýchací cesty. První kolo ošetření by mělo obsahovat právě tyto dvě činnosti, zastavení masivního krvácení pomocí škrtidla a uvolňování dýchacích cest pomocí záklonu hlavy. Souběžně prováděj další bezpečnostní opatření, jako je vypnutí zapalování, v případě vyteklých pohonných hmot doprava postižených mimo nebezpečí. Ošetřování dalších poranění, jako například zlomeniny, je až druhořadá záležitost, kdy jde spíše o zmírnění bolestí postiženého, než k nápravě poranění, z vnitřním krvácením neuděláš nic, ale ty se stejně nedostaneš dál něž k prvnímu kolu pomoci, protože to už přijede záchranná služba, hasiči a policie (do dvaceti minut po ohlášení události jsou na místě všechny potřebné složky - je to dáno jejich rozmístěním určeným zákonem). V poslední době se začalo hodně probírat nebezpečí dodatečné aktivace airbagu, je pravda, že budu-li mít hlavu u volantu a airbag vystřelí, tak mě zabije. Ale z celosvětově shromažďovaných dat vyplynulo, že pravděpodobnost samovolného vystřelení je prakticky nulová, k aktivaci dochází při další destrukci určitých částí vozu (kupříkladu předních sloupků) za účelem vyproštění postiženého. Ale jako mají hasiči techniku k přestřižení sloupku, tak ji mají i k odstranění tohoto nebezpečí. Každopádně tobě od airbagů nebezpečí nehrozí. V další části článku bych se chtěl věnovat hasicím přístrojům a hašení aut obecně. Auto je plné hořlavých věcí a hoří velmi rychle. Na začátek trochu obecné teorie: při požáru mluvíme o třech fázích. První fáze, kdy hovoříme o takzvaném rozhořívání, které trvá maximálně deset minut, u aut podstatně méně. Druhá fáze je hoření, kdy je požárem postupně zasažen celý objekt, a v této fázi má požár největší sílu a poslední fáze je dohořívání, jak z názvu vyplývá, v této fázi už většina hořlavých částí shořela a dochází k útlumu hoření. Dobře jsou vidět tyto fáze kupříkladu při topení v kamnech, první se plácá někde dole malý plamínek, ten se pak zvětší, ale ještě není vyhráno, ještě jsme nezatopili a pak se najednou hoření rozjede, je cítit, že oheň „chytnul dech“, plameny nemusí být o moc větší než na začátku, ale je viditelně silnější, to je první a druhá fáze požáru a když nepřiložím, tak jsem u třetí. Při hoření dochází k slučování kyslíku s hořlavou látkou a k této reakci je potřeba určitá energie v podobě tepla - teď někdo namítne, co je to za nesmysl, když při hoření teplo vzniká, ano, vzniká ho více, než je potřeba pro vlastní reakci, proto se šíří do okolí (exotermické reakce). Hašení požárů je založeno na principech oddělení kyslíku od hořlavé látky nebo odebrání tepla potřebného pro reakci. Hasicí přístroje se dělí jednak podle velikosti na přenosné, pojízdné a přívěsné. Nás budou zajímat pouze přenosné, ostatní jsou pro svou velikost pro motoristu nezajímavé. Další a pro nás důležitější, je rozdělení podle náplní. Nechci tu rozepisovat teorii tříd hořlavých látek a vhodnosti jednotlivých typů přístrojů, ale chtěl bych tu popsat jednotlivé typy přístrojů jejich klady a zápory pro motoristy. Hasicí přístroj: 1) vodní - hasí na principu ochlazení hořlavé látky pod hranici teploty jejího hoření. Klady: ochlazuje hořící předměty, zápory: malá účinnost, nehasí ropné produkty jako benzín nebo naftu, nebezpečí jeho zamrznutí v zimním období (podle typu nemrznoucích přísad okolo -20oC), do auta silně nevhodný 2) pěnový: směs vody a pěnidla (enzymů) vytváří pěnu podobnou například jaru. Hasí na principu oddělení hořlavé látky a vzdušného kyslíku a má i ochlazovací efekt. Klady: ochlazuje hořlavé předměty, vytváří na hořících látkách vrstvu bránící opětovnému vznícení, zápory: rozdílná účinnost, na rozlité ropné produkty vysoká, na členitý interiér vozu malá, nebezpečí zamrznutí v zimním období. Hašení pěnou je vhodně například při požárech skladů ropných produktů, ale ne pro hašení osobního automobilu, a to ještě při omezené kapacitě hasicího přístroje 3) práškový: pracuje na principu oddělení hořlavé látky a vzdušného kyslíku. Klady: vysoká účinnost, hasí bez problému všechny látky v autech, nevadí mu mráz, zápory: hrozí opětovné vznícení ohně po vymizení oblaku prášku, otřesy v autě sklepávají a hutní prášek a je riziko selhání, je naprosto nutné jednoroční revize a alespoň jednou za dva měsíce hasicí přístroj protřepat. Pro použití v autě je vhodný. 4) halotronový: pracuje na principu navázání jiných prvku (halogenu) na hořlavou látku místo kyslíku. Klady: vysoká účinnost, hasí všechny látky v autě, zápory: hrozí opětovné vznícení ohně, již se nevyrábí a v provozu jsou již pouze staré kusy bez revizi, revizní technici je okamžitě vyřazují. Do auta nevhodný pro riziko selhání vyplývající ze stáří přístrojů. 5) CO2: pracuje na principu oddělení hořlavé látky od vzdušného kyslíku pomocí oblaku CO2. Klady: hasí všechny látky v autě, poměrně velká účinnost, zápory: je to nejtěžší hasicí přístroj v poměru váha přístroje k váze hasícího média - problémy s uchycením, hrozí opětovné vznícení po vymizení CO2 a hlavní důvod jeho nevhodnosti do automobilů je to, že jestliže se přístroj ohřeje na více jak 50oC, dojde k úniku hasícího média přes pojistný ventil, jak víme, v letních měsících je v autech podstatně více. 6) pyrocool: na trhu se objevuje nádoba označená jako pyrocool sprej, nejedná se o klasický hasicí přístroj, ale skutečně o cosi, co vypadá jako sprej, nedělají se na něm žádné revize, nemá žádné předpisy jako tlaková nádoba, prostě se má podle výrobců za dva (tři) roky vyhodit. Hasicí účinek je na principu ochlazení hořící látky - k ochlazení dochází díky přesunu elektronů v jednotlivých valenčních vrstvách pyrocoolu, ochlazení je opravdu extrémní a čím je povrch hořlavé látky rozžhavenější, tím je účinek větší. Ve spreji je pěnová forma, která vytvoří na povrchu hořlavé látky vrstvu bránící opětovnému vznícení. Hasí v autě všechny materiály, zmrznutí mu nevadí. Vzhledem k tomu, že nejde o tlakovou nádobu (myslím tím podle definice ČSN, nějaký tlak tam je) je podstatně lehčí než klasický hasicí přístroj a lépe se přidělává. Do auta je pro své vlastnosti vhodný. Na začátku jsem probíral jednotlivé fáze požáru, a to proto bych mohl teď říci, že veškeré zde popsané hasící přístroje ve velikostech, které se vozí běžně v autech (1 nebo 2 kg prášek, 2kg CO2 a podobně) jsou vhodné a postačující pouze na první fázi požáru. Jejich použití by mělo probíhat tak, že zkusím dopravit bez přerušení co nejvíce hasícího media do místa nejintensivnějšího hoření (místa vzniku požáru). Jestliže se rozhodnu vozit sebou už přístroj velikostně postačující i k pozdějšímu efektivnímu zásahu, pak bych jednoznačně doporučoval 6kg nebo ještě lépe 12kg práškový přístroj. Použití přístroje pak lze rozdělit do dvou případů, při prvním se jedná o požár, který nezasáhl celý vůz - pak se snažím dopravit co nejvíce hasícího média do místa hoření, proti směru šíření požáru. Druhý případ je ten, kdy už hoří celý vůz, nebo jeho značná část - pak se začíná hasit vůz od spodu (vyteklý benzín, gumy) a poté teprve interiér a motor - je jedno, co začnu hasit dříve, jestli interiér nebo motor. Do interiéru se lépe dostanu, bude tam větší intenzita hoření. Pozor při otevření haupny motoru, může dojít k prudkému vyšlehnutí plamenů. Při hašení si vezmi pracovní rukavice a dej si pozor na to, co máš na sobě, silonové oblečení se na tebe přiškvaří jako nic.